Město Marrákeš, které bývá často označováno jako "Perla jihu", se nachází na jihozápadě Maroka, na úpatí vysokého pohoří Atlas. Spolu s městy Meknès, Fès a Rabat patří k "Královským městům" Maroka.
Je hlavním městem stejnojmenné provincie s přibližně 1 miliónem obyvatel. Název pochází z jazyka Berberů a zřejmě znamená "Země Boha". Název pro celou zemi Maroko je odvozen právě od jména tohoto města.
Ve městě se odráží rozmanitost orientálního života i v jeho drsných protikladech. V severní části města, ve čtvrti Palmeraie, můžete vidět spokojený život tamních obyvatel, v západní části, ve čtvrti Hivernage se nalézá celý komplex hotelových zařízení a v Medině zase najdete nádherné paláce a ruiny staveb ze slavných časů města. V žádném jiném městě nezažijete takové kontrasty a tak blízko sebe.
Setkáte se s bohatými a elegantně oblečenými Maročany, s mladými dívkami v minisukních, džínách nebo v kaftanu, s žebráky, kejklíři, samozvanými vůdci, vyvolávači na trhu, řemeslníky, s nákupčími vody i s kočovníky z pouště a samozřejmě se skupinami turistů s jejich nezbytnými fotoaparáty. V žáru vnitřního města pulzuje život a kolem města se rozprostírá nádherná krajina.
Historie
Marrákeš je zaznamenán v dávných arabských kronikách jako Mraksch tj. "Město", dříve byl využíván jen jako sklad pro karavany. Teprve vůdce Almorávidů (berberská dynastie v severní Africe) Abú Bakr ibn Umar přeměnil toto město na vynikající tábořiště pro svá vojska.
Jeho bratranec Júsuf ibn Tášfín zde nechal postavit první mešitu a první domy (roku 1062) a nechal zde založit též obří háje s datlovými palmami, které můžete dosud obdivovat v severovýchodní části města. Odsud se posléze Júsuf ibn Tášfín vydal dobýt celou zemi, vyrazil dokonce i na španělskou Andalusii.
Marrákeš se stal hlavním městem říše a město se pak stále více a více rozšiřovalo. Bylo tomu tak za časů Almorávidů a jejich následovníků z dynastie Almohadů za vlády Abd al-Múmina (12. století) a později Abú Jakúb Júsufa a Jakúb I. al-Mansúra. Z almorávidských časů se zde však až do dnešní doby dochovaly jen několik km dlouhé městské hradby.
Z almohadského období se dochovaly také jenom zbytky, poněvadž později vládnoucí sultáni měli ve zvyku ničit paláce svých předchůdců a stavět si své vlastní. Mezi nejpůsobivější doklady almohadské historie patří městské brány a slavný minaret největší místní mešity Kutubíja.
