Historie

Oblíbené přímořské letovisko Mahdia se rozkládá na severozápadě Tuniska, na pobřeží Středozemního moře.

Je to zároveň přístavní město ležící jihovýchodně od Monastiru a severovýchodně od El Jemu.

Historie a památky

Město bylo založeno Fátimovci za vlády chalífy Abdallaha al-Mahdi v roce 921, po kterém bylo také pojmenováno.

Rabat, hlavní město Maroka, se rozprostírá při ústí řeky Bou Regreg, na pobřeží Atlantického oceánu.

Spolu s dalšími městy - Fès, Meknes a Marrákeš - je jedním ze čtyř královských měst Maroka.

Historie

Pravěké nálezy v okolí sousedního města Salé dokazují rané osídlení oblasti.

Již staří Féničané a Kartáginci využívali ústí řeky Bou Regreg jako kotviště svých lodí.

Nejstarším a nejvýznamnějším ze čtyř královských měst (ještě Marrákeš, Meknes a Rabat) v Maroku, a možná také nejzajímavějším, je třetí největší marocké město Fès (Fás).

Je to duchovní centrum celé země a sídlo druhé nejstarší islámské univerzity Karaouyine (Kairuánské). Od roku 1976 je město pod ochranou UNESCO, a velké úsilí se věnuje snaze o jeho postupnou obnovu.

46 př.n.l. - 450 n.l.

Vláda Římanů přináší ostrovu rozkvět. Ghigtis je centrem křesťanů v jižním Tunisku.

450 - 530

Zánik Římské říše, Vandalové dobývají a plení město Ghigtis.

530 - 620

Ostrov dobývají Byzantinci a opět nastává čilý obchod.

700 - 1134

Tunisko přepadají arabští kočovníci kmene Banu Hilal. Ostrova Djerba se naštěstí jejich vpády příliš nedotkly, protože mu dobrou ochranu poskytlo moře. Kočovníci totiž neměli lodě a římskou hráz tak obyvatelé ostrova snadno ubránili.

Před východním pobřežím Tuniska zasahuje daleko do otevřeného moře podmořská deska a vytváří tak jedno z mála míst ve Středomoří, kde je ploché, pozvolna se svažující mořské dno.

Z této desky vyrůstá ostrov Djerba o rozloze 30 × 30 km, který je obklopen vodou. Největší hloubka moře u pobřeží je necelých 26 m, ale většinou to bývá jen 5 m. Tato mělká laguna tak představuje ideální prostředí pro hejna ryb.

U náměstí Rahba-Kedima býval v dávných časech trh s otroky, kde se po celá staletí obchodovalo s černými otroky. V současné době se zde prodává koření a usadili se tu i nejrůznější pochybní "dryáčníci".

Osobitá čtvrť koželuhů se nalézá na severním okraji tohoto města v Maroku, v místě Bab Debbarh. Zpracovávají tady hovězí, velbloudí, kozí i ovčí kůže. Poblíž čtvrti barvířů narazíte na Fontaine el Mouassine, zdobenou kašnu ze 16. století. Hned vedle pak stojí mešita EI Mouassine postavená koncem 16. století za vlády mully Abdallaha, sultána Saadů.

Další vládnoucí dynastií byli Marínovci, kteří zde ale pobývali jen krátce a pak přesunuli své hlavní město do Fésu. Až v 16. století, kdy se dostali k moci Saadové pod vedením Ahmeda EI Araje, se navrátil celý královský dvůr zpět do Marrákeše.

Z této doby se také dochovalo mnohem více staveb. Za nejkrásnější a umělecky nejhodnotnější památky z oněch časů se považují saadské hrobky, jejichž hlavní vchod nechal alawitský sultán Múláj Ismáíl zazdít, a které byly objeveny až roku 1917.

Město Marrákeš, které bývá často označováno jako "Perla jihu", se nachází na jihozápadě Maroka, na úpatí vysokého pohoří Atlas. Spolu s městy Meknès, Fès a Rabat patří k "Královským městům" Maroka.

Je hlavním městem stejnojmenné provincie s přibližně 1 miliónem obyvatel. Název pochází z jazyka Berberů a zřejmě znamená "Země Boha". Název pro celou zemi Maroko je odvozen právě od jména tohoto města.

Islámská kultura přivedla na svět vlastní část města, tzv. medinu, které jsou ještě dnes k rozpoznání v tuniských starých městech.

Původně vznikla medina – jak dříve Arabové nazývali města – jako opevněný vojenský tábor, do kterých se v dobách bez válek uchylovalo civilní obyvatelstvo. Ve středu stála obvykle hlavní mešita, jako i korán stojí v centru života každého věřícího muslima.

Nálezy ze starší doby kamenné v podobě fosilních fragmentů lebek z lomu "Sidi Ahmed er Rahman", který se nachází asi 11 km od centra Casablanky, by mohly být vůbec prvními důkazy o životě člověka druhu homo sapiens v této oblasti. Byly elektronicky zrekonstruovány a odkazují na samé počátky osídlení oblasti.