Běžným zdrojem příjmů velkých měst v 16. století bylo námořní pirátství. Severní pobřeží Tuniska tehdy obývali muslimské berberské kmeny. O moc na tuniském pobřeží se přely flotily španělského krále Filipa II. a anglické královny Alžběty I. Pirátství bylo tehdy evropskými vládci tiše trpěno. Muslimští kapitáni pirátských lodí kontrolovali námořní obchodní cesty a polapili a okradli každou loď křesťanského světa, která se přiblížila k pobřeží, a která neměla povolení místního vladaře.