Historie města a ostrova Tabarka, 2. část

Kvůli četným pokusům o ovládnutí ostrova Tabarka, vydrancování korálových útesů a silnému přelidnění ztratila Tabarka na oblíbenosti. Pod trestem vyhoštění zde prý dokonce byl zakázán jakýkoliv sňatek a založení rodiny.

V roce 1736 za vlády Karla Emanuela III. se Tabarčané začali zajímat o neobydlený ostrov San Pietro, který se nacházel jihozápadně od Sardinie. Uskutečnili tak odvážný plán a několik set lidí se přestěhovalo na San Pietro, aby tam těžili korály a obchodovali s nimi. V následujícím roce založili na ostrově město Carloforte, pojmenované podle právě vládnoucího krále.

V této době žilo na ostrově celkem 118 rodin. Kromě lovení korálů se místní obyvatelé věnovali lovu tuňáků, výrobě soli, a byli také proslulí svým uměním stavby lodí.
Nová kolonie na ostrově San Pietro rychle vzkvétala a z ostrova Tabarka sem přicházelo stále více lidí. Rodina Lomellini se proto rozhodla, že nepotřebný ostrov prodá.

V roce 1741 ale ostrov násilím převzal se svými šesti galérami tuniský vládce bey a asi 900 lidí, kteří zde žili, vzal do otroctví. Král Karel Emanuel III. za ně zaplatil výkupné 50 000 zechinů, ale trvalo ještě několik let, než byli všichni otroci osvobozeni.

V roce 1793 obsadili ostrov Francouzi, aby si zde zřídili námořní základnu. To se nelíbílo Španělům a na ostrov proto zaútočili. Při tom zajali 625 Francouzů. Roku 1798 ostrov opět napadl tuniský vládce. Při jeho útoku padlo do zajetí 800 lidí, tisíci dalších se podařilo uprchnout. Po zaplacení několika částek výkupného byli otroci v roce 1803 osvobozeni. Od té doby již vládl na ostrově mír.
Ostrov je dnes spojen uměle vytvořeným násypem s pevninou. Zdi bývalé pevnosti zde stojí dodnes.