Historie města a ostrova Tabarka, 1. část

Místo Tabarka založili v 5. století př.n.l. Féničané a nedlouho poté ho ovládli Římané. Bylo známé hlavně vývozem mramoru, který pocházel ze Simitthu. Za vlády krále Vandalů Geisericha zde stál křesťanský klášter. Na římských základech se dnes nachází bazilika, která byla vybudována v 19. století.

Raně křesťanské mozaiky, římské mince a další předměty dokládající bohatou historii města jsou k vidění v malém místním muzeu. Z období nadvlády Turecka pochází pozůstatky dvou pevností. Tabarka hrála také důležitou roli v politice. V roce 1952 sem byl francouzskými kolonizátory poslán do exilu pozdější prezident Tuniska Habib Bourguiba.

Ostrov Tabarka se nachází jen 400 m od tuniského pobřeží. Je velmi malý, měří pouze 0,25 km2. V roce 1540 získala velmi bohatá rodina Lomellini z Pegli od císaře Karla V. koncesi na tento ostrov a zároveň pro něj mohla jmenovat správce.

Z Pegli, což bylo ligurské město západně od Janova, sem přišlo mnoho přistěhovalců. Byli to hlavně rybáři, kteří se nebáli dobrodružství a také uměli obchodovat. V roce 1542 se na ostrov vydalo celkem 300 rodin. Na jednom z vrcholků na ostrově byla postavena pevnost. Obyvatelé ostrova potom museli za výhodnou cenu prodávat rodině Lomellini vzácné korály, které vylovili z moře.

Ostrov ohrožovali Saracéni, kteří sídlili nedaleko. Ti se zabývali především pašováním, lovem otroků a byli to také nebezpeční piráti. Také Francouzi se pokoušeli ostrov obsadit a v roce 1633 se pokusil ostrov dobít Korsičan Gudicelli.